sobota 13. května 2017

klasické prozkoumávání: Jane Austen #00 (úvod a rozcestník)

Jak mohu lidem představit knihy považované za "klasiku"?
A jak se je mohu v dnešní době a jako knihomol-samouk pokoušet recenzovat?
Z těchto vnitřních pochodů se zrodila myšlenka klasického prozkoumávání.
"Krátké", stručné, ležérní a subjektivní.
Snad se bude líbit. ^.^


     Pokud jsme si něco z dob za školními lavicemi o autorce odnesli, tak to, že "je to romantička". Doba, ve které psala, a její sklony k postavám milujícím a obdivujícím přírodu tomu nasvědčují, a pokud nejsme studenty literatury, tak nám taková informace v životě postačí. Já Austen vnímám raději jako autorku rodinných románů z počátku 19. století ("regentské období"?), která humorně poukazuje na časté vady v charakterech lidí. Trošku delší osobní definice, ale nějak si pod tím představím víc, než pod slovem "romantik". ^.~

     Doba se mění, ale lidé nikoli. Možná i proto si k jejím komplexním postavám vytvářejí vztah lidé všech generací. A že to postavy propracované skutečně jsou; je těžké v nich nevidět své blízké nebo (často proti vlastní vůli) sebe samé. Ještě že tomu tak je, protože všechny její hrdinky čeká stejný osud - úsek života na tři sta stranách a svižné zásnuby se závěrem na posledních patnácti - což není zrovna různorodé.

     Všech šest dokončených knih, které jsem měla to potěšení slupnout jako malinu, mají jistou vadu na kráse. A nebo je to spíš vada v nás, moderních knihomolech? Jsme totiž zvyklí na svižný děj s tradiční křivkou pravidelně stoupajícího a klesajícího napětí až do samého vyvrcholení (ha! to znělo graficky, to v těchto knihách neočekávejte ^▽^), tyto příběhy však staví na postavách. Proto pro mnohé může být těžké přehoupnout se přes někdy pomalé jindy pomalejší pasáže. Také jsem zažila takový pocit u Mansfieldského panství.

     Těm, kteří se čtením románů Jane Austen začínají, bych doporučila jednu ze tří cest: pokud hledáte romantiku, sáhněte po Pýše a předsudku nebo Anně Elliotové, pro humor a lehkost zas po Opatství Northanger a pro toho, kdo by si chtěl zahrát vztahovou detektivku, je Emma jak dělaná. Knihy této autorky se každá trochu liší svým tónem, a proto je těžké soudit její dílo jako celek po přečtení jednoho románu. Kontroverzně ještě naznačím - pokud si nejste jistí, do čeho jdete, u samotných knih se zmiňuji o některých filmových a seriálových zpracováních.

     A teď již ke knihám, které jsem četla prvně a nebo poněkolikáté v posledním měsíci, a se kterými bych vás chtěla seznámit (odkazy se budou objevovat postupně):

  

 


     P.S.: Pokud byste mi rádi doporučili klasické autory, kteří by se mi mohli líbit a nebo byste je chtěli "prozkoumat", jsem jedno velké ucho/oko. ^.~ Jako další zvažuji sestry Brontë, ale ráda se přizpůsobím.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem velice ráda za každý komentář, jen prosím, aby pod recenzemi nebyly spoilery z knihy, na kterou je recenze psaná, nebo z následujících dílů série. Moc děkuji. ^.^
Pokud si chcete promluvit o šokujících dějových zvratech, neváhejte mi napsat email nebo na Goodreads. ^.~