recenze - Příliš mnoho Kateřin (An Abundance of Katherines)

(čteno v překladu vydaném nakladatelstvím Yoli v červnu 2015)

     A tak tu máme po třech týdnech další knihu od Johna Greena, tentokrát Příliš mnoho Kateřin (An Abundance of Katherines), ke kterým jsem přistupovala se značnou obezřetností. Premisa zněla velice zajímavě a s autorovým humorným stylem psaní to znělo jako recept na úspěch. Přesto jsem ale nezapomínala na Hvězdy nám nepřály (The Fault in Our Stars), se kterými jsem nebyla nespokojenější, ani na Papírová města (Paper Towns; recenze), kterým jsem jen stěží měla co vytknout. Ukázalo se, že humor a originální nápad k "dokonalosti" nestačí, přestože vliv mají velký.

     Colin Singleton, zázračné dítě, právě odmaturoval a srdce mu zlomila už devatenáctá Kateřina. Každý má svůj typ, a "typ Colina Singletona nebyl fyzický, ale lingvistický: Měl rád Kateřiny," (str. 21) přesněji Katheriny. Se svým nejlepším a také jediným přítele Hassanen vyrazí na road trip a oba skončí v zapadlé vesnici Gutshot, stát Tennessee. Colin by chtěl být i nadále výjimečný, stát se géniem, ale k tomu by potřeboval heuréka, třeba jako Teorém zásadní předvídatelnosti Kateřin kde "láska se dá vyjádřit grafem!" (str. 50)

     Ale vždycky tu byly knihy. Knihy jsou experti na kopačky: Odložíš je a ony na tebe počkají celou věčnost; věnuj jim pozornost a ony ti vždy lásku oplatí. (str. 119)

     Velice zajímavým aspektem Kateřin, na kterém stojí jejich zajímavost a netradičnost, je samotný Teorém, který je řekněme "matematicky podložený". Sestavil ho Greenův přítel a matematik Daniel Biss, Grafová vyjádření a počáteční výstavba na Gaussově křivce jsou humorné, přesto pochopitelné. Zda by je plně ocenil i teenager neznalý základních principů genetiky populací a matematické analýzy, to sama posoudit nedovedu, ale pro mě byly další Colinovi objevy tím, co mi pomohlo pročíst se i méně záživnými pasážemi. Humor v představě převedení vztahu mezi dvěma lidmi do vod exaktních věd však jistě ocení mnozí.

     "Můj Teorém bude příběh vyprávět sám. Každý graf bude mít začátek, prostředek a konec." (str. 103)

     Krom Colina, který dějem provází, je jednou z hlavních postav i jeho přítel Hassan a děvče z Gutshotu, Lindsey. Značně jsem si oblíbila s jakou pečlivostí John Green zpracovává přátelství. Contemporary žánr pracuje převážně se vztahy, ale výrazně jsou preferovány ty romantického charakteru a přátelství bývá opomíjeno. To řečeno, Hassan mi nebyl sympatický. Ne proto, že by byla jeho postava špatně promyšlená, to jistě byla, ale jde o osobní preference - sama bych se s člověkem, který by mě v takové míře srážel a utahoval si ze mě, přátelit nemohla.

     "Tohle jsou lidi, co máš fakt rád: Takoví, před kterými můžeš přemýšlet nahlas."    (str. 216)

     Jistě, v Kateřinách John Green zpracovává jistá hlubší témata, jako je uvědomění si, že člověk nepotřebuje věhlas a uznání druhých, aby se cítil úplný, ale to není zpracováváno tolik, jako je identita v Papírových městech. Mé dosavadní Greenovy knihy zatím byly všechny podobné, přesto každá jiná. Komu v jedné něco chybí nebo přebývá, v druhé se setká s rozdílným poměrem ale stejnou sadou charakterů postav. Colin je směsicí Quentina (Města) s Gusem (Hvězdy) a v Lindsey se odráželo hodně z Quentina a trocha té Margo (Města). Pro mě právě uvědomění si monotónnosti v charakterech bylo jedním z největších zklamání. Možná kdybych Kateřiny nečetla až jako třetí v pořadí, přistupovala bych k nim jinak. 

     V té chvíli se před Colinem rozprostřela budoucnost - budoucnost nevyjádřitelná žádným vzorcem, ať matematickým, nebo jiným: nekonečná, nepoznatelná a krásná. "Heuréka," (...) "Budoucnost se předvídat nedá." (...) Budoucnost vymaže všechno - žádné množství slávy a geniality člověku nezaručí, že se na něj nezapomene. Nekonečná budoucnost tenhle typ významnosti znemožňuje. (str 220-221)

     V jistém úseku ke konci knihy se trojice hlavních hrdinů pokouší odhalit tajemství jedné z vedlejších postav. Hledání však chyběla jakákoli tajemnost a snaha, bylo přímé a jednoduché. V tomto ohledu není možné nepřirovnávat závěrečnou zápletku Kateřin k propracované hledačské honbě Papírových měst.  

     Výjimečně se vyjádřím i k překladu a to ve dvou zcela odlišných tónech. V první řadě klobouk dolů překladatelce, která se vypořádala se všemi přesmyčkami a devadesáti osmi desetinnými místy čísla pí. Jen málokterá YA kniha může být takovým oříškem jako Příliš mnoho Kateřin. Na druhou stranu jsem byla zklamaná z počtu chyb, kterých si obvykle moc nevšímám. Šlo o početné drobné problémy i s rody nebo směsicí dvou různých slovních spojení. V Papírových městech jsem si podobného počtu hrubek nevšimla, přestože je měl na starosti stejný tým.

     Závěrem bych ještě dodala, že Příliš mnoho Kateřin je milá a poměrně krátká kniha, kterou stojí za to si přečíst. Třeba se někdo najde právě v ní. Mě určitě ještě čeká Hledání Aljašky, na které jsem poměrně zvědavá, převážně proto, že se prý v mnohém podobá Papírovým městům.

Recenze na další knihy od Johna Greena:

- Papírová města (Paper Towns) - recenze