(čteno v originále; překlad ???)
You can also read my mini-review in English on Goodreads
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, komu knihu jako je School of Deaths od Christophera Mannino doporučit. Příliš strašidelné a násilné pro middle grade, moc dětské pro young adult a coming-of-age už vůbec ne. Přesto, nakonec jsem se přiklonila k middle grade.
Sledujeme příběh Susan (Suzie) Sarnio, která rychle a nevysvětlitelně ztrácí na váze, příznak toho, že její duše se postupně vytrácí do Země smrti a vnější schránka ji následuje. Pokud chce "žít", musí podepsat kontrakt a stát se alespoň na jeden rok jednou ze Smrtí, jejichž prací je pomoci duším mrtvých v přechodu na Onen svět. Obsahově velice zajímavý koncept jehož zpracování, které by bylo vhodné dospívajícím, rozhodně nemohlo být snadné. Už jen v prvních dvou kapitolách jsem se necítila ve své kůži, protože prezentování extrému jako je anorektická protagonistka mi prostě nepřipadalo ideálním obrazem pro dospívající (poruchy s příjmem potravy jsou už tak častým problémem). Suzie však chápe, že to, co se s ní děje, může vést k vážným zdravotním problémům a spolu s pomocí své rodiny a lékařů se pokouší nalézt příčinu.
Naše třináctiletá hrdinka však není jen Smrtí - je teprve druhou ženou vybranou k tomuto povolání a její předchůdkyně zemřela před milionem let. Pokusme se opomenout, jak je představa kreseb krásné ženy spadající mezi homo erectus velice absurdní (a že mírně absurdních nápadů je v School of Deaths více), a že volba do 3 000 let př. n. l. by byla nejspíš moudřejší. Suzie je však šikanována a to nejen svými vrstevníky, naopak spíš dospělými a vyučujícími. Přestože se autor vypořádává v rozumné míře s otázkami jako je rovnoprávnost žen a mužů, preferovala bych, kdyby byla Susan ve skupině zcela "obyčejná" nebo výjimečná něčím jiným, než svým pohlavím.
Co mi však opravdu nesedlo je způsob, jakým jsou napsány a vůbec zkonstruovány dialogy. Pocit, že stejná postava řekla tutéž větu v jiných zněních nejméně třikrát v rozmezí kapitoly, čtenáře prostě otráví, nemluvě o tom, že některé rozhovory by bylo možné zkrátit na polovinu nebo i vyškrtnout úplně, aniž by se narušil obsah nebo pochopení situace. Popisy okolí jsou příjemné a některé detaily jsou velice milým překvapením, které jen podnítí obrazotvornost. Ale jakmile se dostaneme k příběhu, věty jsou náhle krátké, odstavce jako by nebyly dvakrát čtené a rozhodně by si zasloužili přepis nebo ostřejšího editora.
Autoři knih pro starší děti nemusí nutně omezit slovní zásobu a opakovat jedno a totéž slovo, důležitý je mentální věk postav a vhodně uzpůsobený obsah. Suzie ale občas reaguje i ve stresových situacích neobvykle klidně a rozumě i ve srovnání s mnohými dospělými, zas na druhou stranu její chování ve Světě živých nemohlo být více úměrné jejímu věku (pocit nepochopení od učitelů a rodičů, její love-hate vztah s bratrem). K tomu některé scény jsou později násilné a krvavé - ve srovnání s prvními díly Harryho Pottera od J. K. Rowling, k nimž je kniha často přirovnávána (od čehož se distancuji), které jsou sice někdy drsnější a strašidelnější, ale jen výjimečně se v nich vyskytuje krev a smrt "těch dobrých".
Celkově se mi čtení School of Deaths líbilo, ale jsou knihy, které bych své sestřičce dala k přečtení dříve s čistším svědomím - a to nejen Harryho Pottera ale i sérii 100% Andělé od Annie Dalton. První díl mě od pokračování s názvem Sword of Deaths neodradil, ale také není hned další knihou, kterou bych si chtěla přečíst. Uvidíme, ráda dávám autorům i druhou a třetí šanci.
Kniha mi byla poskytnuta výměnou za upřímnou recenzi.
Sledujeme příběh Susan (Suzie) Sarnio, která rychle a nevysvětlitelně ztrácí na váze, příznak toho, že její duše se postupně vytrácí do Země smrti a vnější schránka ji následuje. Pokud chce "žít", musí podepsat kontrakt a stát se alespoň na jeden rok jednou ze Smrtí, jejichž prací je pomoci duším mrtvých v přechodu na Onen svět. Obsahově velice zajímavý koncept jehož zpracování, které by bylo vhodné dospívajícím, rozhodně nemohlo být snadné. Už jen v prvních dvou kapitolách jsem se necítila ve své kůži, protože prezentování extrému jako je anorektická protagonistka mi prostě nepřipadalo ideálním obrazem pro dospívající (poruchy s příjmem potravy jsou už tak častým problémem). Suzie však chápe, že to, co se s ní děje, může vést k vážným zdravotním problémům a spolu s pomocí své rodiny a lékařů se pokouší nalézt příčinu.
Naše třináctiletá hrdinka však není jen Smrtí - je teprve druhou ženou vybranou k tomuto povolání a její předchůdkyně zemřela před milionem let. Pokusme se opomenout, jak je představa kreseb krásné ženy spadající mezi homo erectus velice absurdní (a že mírně absurdních nápadů je v School of Deaths více), a že volba do 3 000 let př. n. l. by byla nejspíš moudřejší. Suzie je však šikanována a to nejen svými vrstevníky, naopak spíš dospělými a vyučujícími. Přestože se autor vypořádává v rozumné míře s otázkami jako je rovnoprávnost žen a mužů, preferovala bych, kdyby byla Susan ve skupině zcela "obyčejná" nebo výjimečná něčím jiným, než svým pohlavím.
Co mi však opravdu nesedlo je způsob, jakým jsou napsány a vůbec zkonstruovány dialogy. Pocit, že stejná postava řekla tutéž větu v jiných zněních nejméně třikrát v rozmezí kapitoly, čtenáře prostě otráví, nemluvě o tom, že některé rozhovory by bylo možné zkrátit na polovinu nebo i vyškrtnout úplně, aniž by se narušil obsah nebo pochopení situace. Popisy okolí jsou příjemné a některé detaily jsou velice milým překvapením, které jen podnítí obrazotvornost. Ale jakmile se dostaneme k příběhu, věty jsou náhle krátké, odstavce jako by nebyly dvakrát čtené a rozhodně by si zasloužili přepis nebo ostřejšího editora.
Autoři knih pro starší děti nemusí nutně omezit slovní zásobu a opakovat jedno a totéž slovo, důležitý je mentální věk postav a vhodně uzpůsobený obsah. Suzie ale občas reaguje i ve stresových situacích neobvykle klidně a rozumě i ve srovnání s mnohými dospělými, zas na druhou stranu její chování ve Světě živých nemohlo být více úměrné jejímu věku (pocit nepochopení od učitelů a rodičů, její love-hate vztah s bratrem). K tomu některé scény jsou později násilné a krvavé - ve srovnání s prvními díly Harryho Pottera od J. K. Rowling, k nimž je kniha často přirovnávána (od čehož se distancuji), které jsou sice někdy drsnější a strašidelnější, ale jen výjimečně se v nich vyskytuje krev a smrt "těch dobrých".
Celkově se mi čtení School of Deaths líbilo, ale jsou knihy, které bych své sestřičce dala k přečtení dříve s čistším svědomím - a to nejen Harryho Pottera ale i sérii 100% Andělé od Annie Dalton. První díl mě od pokračování s názvem Sword of Deaths neodradil, ale také není hned další knihou, kterou bych si chtěla přečíst. Uvidíme, ráda dávám autorům i druhou a třetí šanci.
Kniha mi byla poskytnuta výměnou za upřímnou recenzi.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem velice ráda za každý komentář, jen prosím, aby pod recenzemi nebyly spoilery z knihy, na kterou je recenze psaná, nebo z následujících dílů série. Moc děkuji. ^.^
Pokud si chcete promluvit o šokujících dějových zvratech, neváhejte mi napsat email nebo na Goodreads. ^.~